Anti-EGFR terapie vs. NGS diagnostika

Kit ngs ONCO anti-EGFR je CE IVD certifikovaný test, který stanovuje biomarkery testováním 16 amplikonů v genech KRAS, BRAF, NRAS, EGFR, AKT1, SMAD4 a PIK3CA. Kit je navržen a sestaven na základě požadavků z klinické praxe, profiluje základní geny zaměřené na optimalizaci cílené onkologické léčby. Stanovení přítomnosti mutací v panelu kitu ngs ONCO anti-EGFR je zásadním krokem pro výběr pacientů vhodných k anti-EGFR terapii (léčiva jako cetuximab nebo panitumumab).[1]

Biologická anti-EGFR léčba je v současné době zacílená na ovlivnění receptoru pro EGFR (Epidermal growth factor receptor). Vazebné místo pro růstový faktor můžeme komplexně zablokovat pomocí monoklonálních protilátek, které se naváží na extracelulární doménu receptoru (př. léčiv: necitumumab, cetuximab).[2] Druhou variantou jsou inhibitory tyrosinkinázy, které sice nebrání faktoru v přímé vazbě na místo určení, ale potlačují aktivitu receptoru (př. léčiv: gefitinib, erlotinib).[2] V obou případech je tak signál z růstového faktoru blokován a dochází zpravidla ke zpomalení růstu nádorů. Přibližně u 40 % pacientů s kolorektálním karcinomem (CRC) se vyskytuje mutace, která způsobí, že pacienti na léčbu zaměřenou proti EGFR receptoru neodpovídají.[3] U karcinomu plic je naopak mutace v EGFR jednou z prvotních mutací kancerogeneze, a proto je u těchto pacientů anti-EGFR biologická léčba účinnější než chemoterapie. I u nich je však nutné přesně identifikovat případné mutace, jejichž nález je v kontraindikaci k anti-EGFR terapii.[4]

Identifikace mutací v klíčových genech u kolorektálního karcinomu umožňuje, stejně jako u karcinomu plic, zvolit u pacientů efektivní léčbu.

V současné době je popsáno, že mutace pro KRAS, BRAF a NRAS u karcinomu kolorekta a varianty v EGFR u nemalobuněčného karcinomu jsou určující pro odezvu na léčiva obsahující blokátory EGFR. Pacienti s těmito změnami z anti-EGFR léčby neprofitují, při včasné diagnostice tedy dochází k výrazné úspoře prostředků na léčbu, která by byla podána bez efektu.[3] Zároveň i znalost konkrétních bodových mutací nebo jiných variant ve vyšetřovaných genech umožní ve správný čas zahájit efektivní léčbu.

Diagnostika se přitom nemusí zaměřovat jen na nové pacienty, ale lze ji uplatnit i u vzorků již dříve zpracovaných pomocí jiných metod, například vzorky tkáně v parafinových bločcích (Formalin-Fixed Paraffin-Embedded – FFPE). Využitím uložených FFPE vzorků pacienta nevystavujeme dalšímu invazivnímu vyšetření. Výhodou NGS je i možnost porovnání opakovaných odběrů u generalizovaných pacientů, kde může dojít k nálezu dalších, jiných variant v porovnání s předchozím odběrem. Tyto informace jsou podkladem pro zvolení vhodnější terapie v souladu s principy personalizované medicíny.

Kolorektální karcinom je celosvětově třetí nejčastější malignitou. Jen v první polovině roku 2018 bylo celosvětově registrováno 1,8 milionu nových případů.[5] Česká republika má šestou nejvyšší incidenci na světě; kolorektální karcinom zde stojí statisticky hned za malignitami prsu a prostaty.[6]

Rakovina plic je nejčastější celosvětovou malignitou, nemalobuněčný plicní karcinom (non-small cell lung cancer – NSCLC) představuje nadpoloviční většinu všech případů. Včasná diagnostika NSCLC je klíčová hlavně z hlediska přežití pacientů. Ve stádiu I se pravděpodobnost pětiletého přežití pohybuje okolo 90 %, ve stádiu IV klesá na 10 %.[3]

Autor: Marcela Novotná
Listopad 2018

[1] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2759052/

[2] https://www.drugs.com/drug-class/egfr-inhibitors.html?condition_id=1057

[3] ADAM, Zdeněk. Obecná onkologie. 1. vydání. Galén, 2011. 394 s. ISBN 9788072627158.

[4] https://www.cancer.net/cancer-types/lung-cancer-non-small-cell/treatment-options

[5] https://www.wcrf.org/dietandcancer/cancer-trends/colorectal-cancer-statistics

[6] https://www.linkos.cz/files/klinicka-onkologie/189/4576.pdf