Srovnání farmakodynamických, farmakokinetických a toxikologických profilů léčivých látek Suxamethonium chlorid a Suxamethonium jodid

Mechanismus účinku léčivého přípravku obsahujícího suxamethonium chlorid event.. jodid je určen suxamethoniovou kvartérní amoniovou bází a nezávisí na typu soli. Proto i terapeutické použití suxamethonium chloridu a jodidu je shodné. Popsané farmakodynamické interakce nejsou spojovány s typem suxamethoniové soli.

Nástup účinku po nitrožilním podání je u obou forem solí suxamethonia shodně do 60 sekund. Trvání účinku je u chloridové soli 4 až 6 minut, u jodidové odeznívá do 3 až 5 minut. Nicméně u obou solí je publikovaná až desetiminutová neuromuskulární blokáda. Vzhledem k tomu, že je suxamethonium velice hydrofilní látka, má malý distribuční objem, který je málo ovlivnitelný typem soli. Nebyl pozorován a v literatuře popsán vliv typu soli na vazbu na plasmatické bílkoviny. Metabolismus je velice rychlý, jen přibližně 20 % podané dávky se dostane do nervosvalové ploténky. Týká se kvartérní amoniové báze a není ovlivněn typem soli. Obdobné platí i pro eliminaci léčiva. Farmakokinetické interakce jsou spojeny s ovlivněním aktivity cholinesterázy, která rozkládá suxamethoniovou kvartérní amoniovou bázi.

Protože farmakodynamické a farmakokinetické vlastnosti suxamethonium chloridu a jodidu jsou shodné nebo se liší jen zanedbatelně, je jejich účinnost shodná a také publikované literární data týkající se účinnosti suxamethonia ve velké většině případů neuvádí typ použité soli ve studii.

Řada studií věnující se bezpečnosti suxamethonia nespecifikuje typ použité soli. Myalgie, svalové spasmy a maligní hypertermie se vyskytují po podání chloridové i jodidové soli a nepředpokládá se, že by typ soli ovlivňoval jejich četnost. Literární data porovnávající suxamethonium chlorid a jodid z hlediska uvedených nežádoucích účinků nejsou k dispozici. Obdobný závěr platí také ohledně zvýšení nitroočního, nitrobřišního a nitrolebečního tlaku po podání suxamethonia. Hyperkalémie po depolarizaci zvýšeného množství acetylcholinových receptorů je spojena se suxamethoniovou kvartérní amoniovou bází a ne s formou soli. Bazické látky obecně mohou způsobit uvolnění histaminu a dalších vazoaktivních látek z žírných buněk. Po běžné dávce suxamethonia (1 mg/kg) byly popsány klinické projevy uvolněného histaminu i anafylaktické reakce. Uvedené alergické reakce byly vždy spojovány se suxamethoniovou kvartérní amoniovou bází a ne s formou soli, a vyskytly se po aplikaci suxamethonium chloridu i jodidu. Pacienti senzitivní na jód nebo jodidy mohou být senzitivní také na jodidovou sůl suxamethonia. Nicméně zejména starší literatura popisuje používání suxamethonium jodidu bez závažnějších alergických reakcí. Studie porovnávající chloridovou a jodidovou sůl suxamethonia z hlediska alergických reakcí chybí. Ostatní nežádoucí účinky suxamethonia se také vyskytly po aplikaci chloridové i jodidové soli nebo typ soli nebyl ve studii specifikován. Ani v těchto případech nejsou dostupné literární data porovnávající typ suxamethoniové soli z hlediska výskytu konkrétního nežádoucího účinku. Starší literatura popisuje používání suxamethonium jodidu bez závažnějších vedlejších reakcí.

Závěr: Závěrem je možné konstatovat, že suxamethonium (sukcinylcholin) je v Evropské unii používán ve formě chloridové nebo jodidové soli. Mechanismus působení a většina biologických efektů suxamethonium chloridu je spojena se suxamethoniovou kvartérní amoniovou bází a ne s formou soli. Řada literárních dat popisující farmakologickou aktivitu suxamethonia, jeho účinnost a bezpečnost, nespecifikuje typ použité soli.

Vypracoval: MUDr. Jaromír Frič, Ph.D., 19. 8. 2010